První díly a jejich strasti

Sám, když se slyším, tak mi bývá někdy na blití.

Jak už jsem naznačil, tak jako introvert jsem potřeboval pro nahrávání klid a soukromí (jako byste se chtěli „vylískat“ u porna), což nebylo moc přáno a vzhledem k tomu, že bydlím s rodiči, tak to bylo o to složitější. Navíc jsem měl ještě v pokoji zvířectvo (andulku), které mi rovněž moc neumožňovalo klid pro nahrávání. Nechtěl jsem jimi rušit Milevští. První díly jsem tudíž nahrával v noci a to obnášelo mj., že jsem se nemohl dostatečně upustit ze řetězu a doslova šeptat. Omluvte tedy tento fakt, který jsem se snažil, aby byl co nejméně postřehnutelný, ale moc se to nevedlo. Nedovedu si ani představit nahrávat tohle někde ve studiu, to bych se propadl asi hanbou, nebo možná ne. Nicméně bych se necítil rozhodně ve své kůži. Sice jsem se jednou u Milevských natáčel, ale to byl takový hokus pokus a nejednalo se zase o tak extrémní díl.

Od nějakého pátého dílu jsem už díly v noci nenahrával, přes to jsem pořád neměl k nahrávání ty nejideálnější podmínky. Jenže pořád jsem měl více možností k nahrávání než mám teď. S tím souvisely další otravné faktory. Na starém počítači jsem měl pořád problémy se zvukovkou, měl jsem mikrofon za 50,- a pomalu bylo lepší nahrávat Milevské na notebooku a využít klasický integrovaný mikrák. Sice jsem si postupem času koupil kvalitnější mikrofon, ale furt to není to pravé. Chtělo  by to ještě kvalitnější stroj, na který ale rozhodně nemám teď finanční prostředky. Zjistil jsem, že nejlépe se vlastně nahrává na můj diktafon, i když se to ještě musí jemně vyladit (např.: díly Martin sere, Rakvárna). Nedostatečná délka kabelu a nutnost číst si drobky scénáře, rovněž není bez tabletu moc uživatelsky příjemné. Jenže to se musí prozatím vydržet. Bude líp!

Můj hlas dokonce zní lehce jinak podle toho, jak jsem měnil mikrofony a navíc ty neustálé problémy s intonací. Je jasné, že já jakožto autor jsem s tím problémy neměl, ale z doslechu od ostatních vím, že měli všichni problémy rozeznat Martina a Mirka. V dílu Rakvárna jsem po delší době nahrávání taky nedokázal toho Martina chytit. Takže se za to ospravedlňuju, první díly jsou jednoduše nevyvážené. Jenže je to amatérský projekt a navíc já k tomu bohužel nemám ty pravé hlasové dispozice. Sám, když se slyším, tak mi bývá někdy na blití. Ačkoliv na druhou stranu se setkávám od nástupu do práce i s názory, že mám hlas příjemný a takový zklidňující. No, vážně! To mi bylo řečené z více stran – od 3 žen a 1 muže! No, dost… nečekejte ode mě, že bych se přihlásil kvůli Milevským k nějakému hlasovému poradci, ale rozhodně se budu snažit zdokonalovat a více si s hlasem hrát.

Milevští žijí! aneb schizofrenie na pochodu

Milevští byla skutečně jen taková srandička, kdy jsem měl jen prohodit pár slov s tím, že chvíli budu mluvit jako nějaká buzna a pak přejdu ke starému dědkovi.

Milevští mě naučili hodně věcí. Zjistil jsem, že ve mě existuje více osob než jsem já (nepotřebuju terapeuta), že dokážu vymyslet opravdové zjetosti. Obrovský paradox v tom, že se směju sám sobě, opravdu není jednoduché tohle dělat (fakt pánům Kaiserovi a Lábusovi dejte Oscara) a že to je do hloubky dosti složitá věc, ačkoliv se na první dobrou skutečně nezdá.

Já byl skutečně průkopníkem v dobách mého blogování („naparování se“), podcasty jsem dělal v době, kdy začínaly být in, pak jsem přišel se svou radio show, kterou má dneska pomalu každý, začal jsem i být první youtuber při natáčení Zjetí Live a jak to dopadlo? Zbyly mi jen oči pro pláč a Milevští!

Vykašlete se na to, co vlastně Milevští jsou a jenom se nad tím samotným pozastavte a zamyslete. Uvědomujete si to jako já? Není ani tak složité přijít s jinou polohou vašeho hlasu, ale spíš s tím se do té a té postavy vžít. Sám jsem se překvapil, že řada charakterů v Milevských se vytvořila doslova sama a získává tím i nepřímou backstory. Např. Nugata, Šukaj, soused Tesař a další. Vlastně všichni ve skutečnosti jsou každý jiný. Tím pádem sám sebe fascinuju, že když se nad tím při psaní a samotném nahrávání pozastavím a jedná se o díl, ve kterém figurují i další postavy, tak se jejich vyprofilování vytvoří de facto až při samotném nahrávání. Jasně, že někdy to klapne a někdy ne. Dostanou někdy i do vínku chování, charakterové rysy, hlášky… Pořád vlastně mám problémy s tím, jak to sám celé ukočírovat. Proto nezvládnu jako pánové Kaiser a Lábus dokonale přecházet z jedné postavy do druhé téměř v jednom zátahu, musím si dát čas na rozmyšlenou  a dát pauzu. Ačkoliv jsem se už několikrát přesvědčil, že nejlepší je, když se díl nahrává v kuse a bez dramatického držení se dříve napsané kostry příběhu, jenže zatím má pro mě předem připravený scénář a jeho příprava velký vliv. Je pravdou, že se mi povede do toho vložit i nové věci, nápady a někdy je to vážně překvapivě dobrý. Je to mnohem lepší než si říct, teď začnu dělat Milevský a jet… uvidíme, jak to půjde dál, protože každý díl Milevských byl nahrán trošku za odlišných okolností.

Milevští byla skutečně jen taková srandička, kdy jsem měl jen prohodit pár slov s tím, že chvíli budu mluvit jako nějaká buzna a pak přejdu ke starému dědkovi. Rozhodně to nebylo snadné, to můžete nakonec sami slyšet, když si pustíte „nepovedené“ začátky. Jenže tím jsem si musel projít, abych se jednou dostal do nynější fáze. Schválně si pusťte první díl a pak třeba několikrát zmiňovaný díl Flešlajt.

Milevští ke mně začaly přirůstat a v dobách vzniku, kdy jsem měl ještě hromady volného času, jsem je nahrával s vervou, radostí a pravidelně. Na čemž možná trochu utrpěla i ne zcela vyladěná a konstantní kvalita. Protože je dost prvních dílů, kdy se mi moc nelíbí jejich průběh, ale tak s tím se zkrátka musí počítat. Naštěstí to jako autor dokážu překousnout. A věřte, že to je velká úleva pro další chuť do práce.

Ze začátku mi hodně pomáhal poslech Tlučhořů, kdy jsem scénáře jejich některých dílů přenesl do universa Milevštích. Začaly se množit důležité vedlejší postavy, neuvěřitelné zjetosti, já jsem díky tomu objevil vícero možností, jak dokreslovat mluvené slovo více uvěřitelnými zvuky v pozadí apod. Pak už jsem se inspiroval i jinými věcmi.

Nesmím ani zapomenout na podporu vás – fanoušků! I když jich byl jen opravdový drobet, dávalo mi to velký impuls k tomu pokračovat dál. Děkuji vám!

Pravdou je, že po velkých pauzách se do toho dostávám mnohem obtížněji než v začátcích a hodněkrát mě potká syndrom vyhoření, kdy zkrátka začnu nahrávat nějaký díl, ale pak toho nechám, protože mi přijde jako naprosto pitomý, i když pak třeba ve výsledku není. Zářným příkladem může být díl Zpověď, který mi v polovině s odhalením Petrové pedofilní orientace přišel tak šílený, že jsem tento začátek odložil k ledu a to na pěkně dlouho. Jedině, že bych z něj udělal něco jako „satanic“ epizody. Naštěstí jsem vše nahrané poté použil a využil trošku jiný scénář už tak nekonzistentního dílu, nakonec z toho vyšel fuknční díl do řady, ale rozhodně ho neberte jako něco, čím bych dával práce na Milevštích jako vzor. Zkrátka hodně záleží na mém osobním rozpoložení, nutit se rozhodně do toho nedá.  Jasně, že bez jistého nutkání bych nenahrál ani jeden díl, ALE! Už vím, že když prostě nebudu mít náladu, tak Milevské nahrávat nebudu.

Takhle bych se mohl rozepsat téměř u každého dílu Milevských, dát mu takový režisérský komentář, ale to až někdy hodně příště. Jenom jsem tím chtěl naznačit, co to obnáší, pokud by vás někdy něco takového napadlo spustit.

Současnost

Současnost vidíte teď a tady. Při pracích na www.milevsti.cz byl hlavní cíl úprava všech dosavadních dílů, jejich doplnění a zprovoznění už dávno mrtvých odkazů ke stáhnutí včetně přetáhnutí všelijakých zajímavostí, popisů atd.

Budoucnost

Výhledy do budoucna a mé cíle jsou střízlivé.

Největší snaha bude o to se snažit držet Milevské naživu, což bych chtěl dosáhnout natočením aspoň jednoho dílu měsíčně, to prostě musíte brát v současnosti jako nejvíce možné maximum. Nadále se chci zlepšovat a chytat dobře intonaci charakterů a přijít i s nějakýma jinýma hlasovýma polohama a to není vážně jednoduché. Chci se i trošku zklidnit v nových dílech, ale nemusíte se bát, ono se spíš při pročítání scénářů bude dít pravý opak, ale nechci zůstat jen u těch šílených témat. Na druhou stranu chci zase někdy přijít i s díly jako byla satanská verze Vánoc u Milevských.

Když mě dřív trápila nepřízeň okolí k nahrávání, teď mě zase trápí hučení větráku a nedostatek volného času při natáčení. Každopádně se budu snažit vám přinést, co nejlepší audio kvalitu. Dále samozřejmě budu jen stárnout, takže nevím, jak budou další a další díly „in“. Ani nevím, jak dále bude moje mozkovna pracovat se zjetím a mutujícím hlasem. Ještě nedokážu ani říct, zda budu Milevští posouvat dál, co se týče jejich personalit. Tedy jestli Mirka nechám vyrůst a oženit se s trancařkou, Petra nechám odejít od rodiny, Janu pošlu za Šukajem a Martina nechám umřít. To jsou samozřejmě extrémní případy, ale nevím jestli chcete něco jako Simpsonovi anebo progress. Nutno říct, že s progressem bychom se mohli dostat do více problémů než užitku. Asi zvolím zlatou střední cestu a uvidíme.

Tož zatím asi tak, vy se tím nezaobírejte a v klidu poslouchejte!

Cheers

Milevští vs. Tlučhořovi

Musím uvést na pravou míru i to, pokud by mi někdo chtěl vyčítat, že opisuju od Tlučhořů. Není to pravda, jak sami poznáte MIlevští a Tlučhořovi se nemůžou porovnávat ani zdaleka. Tlučhořovi jsou prostě jen jedni. Nicméně přiznávám, že jsou pro mě Tlučhořovi obrovským zdrojem inspirací. Takže mi jistě můžou mnozí z vás vyčítat zápletku prvního dílu Milevských a Tlučhořů, podobné díly apod. Jenže tady asi podobnost končí.

Milevští mají úplně odlišný styl humoru, hlavní postavy jsou jen 3, jsou pro úplně odlišné publikum. Zároveň doufám, že když už, tak Milevští pomůžou k tomu, aby se ti, co Tlučhořovi neznají, obrátili k nim a začali je poslouchat! A proto jen vzdávám hold Tlučhořům a mistry Oldřicha Kaisera a Jiřího Lábuse budu navždy obdivovat.